29. 01. 2009 - Trek z Top Station
29. 01. 2009 v 8.00 rano jedeme busem na Top Station, davame caj v mistni boude, u Mana nechavame velke bagly a vyrazime na trek. Je nas celkem 7. Mano, my dva, Francouzka Pria a 3 Izraelci Rony, Viki a Amid. Trek neni zas az tak narocny, dalo by se rici, ze je to takova delsi prochazka, ale je to nadhera. 100% priroda. Hory, cajove plantaze, potkavame skupinu sberacek s obrovskymi pytli caje na hlavach. Sem tam potkamvame mistni, kteri pracuji v horach. Stavime na caj, pote na obed u pani s ditetem v chatrci v horach. Ohrivame tam to, co mame z boudy na Top Station. Po obede jeste kus cesty a dochazime do male vesnicky, kde budeme spat. Dela se ohen, mistni vari veceri, brzy jdeme spat. Neni tu elektrika, tudiz krasny vyhled na hvezdy. Spime v krasne hlinene mistnosti na hlinene posteli s matraci z neceho prirodniho.
30.01.2009 Rano jsme vstali jako prvni, dali caj, postupne vsichni vylezli z pelechu, Grandmother uvarila snidani a my se pote vydali na prochazku do okoli, videli jsme vesnice domorodcu, zeny, ktere pracovali na vyhloubeni velke nadrze pro vodu. Neskutecne, jak tady zeny tvrde pracuji. Normalne zde vykonavaji muzske prace, spoustu vahy nosi na hlavach - vzdy smotaji nejaky kus latky a vytvori z nej podlozku (venecek), kterou si daji na hlavu, a pak nosi velke misy se suti, klady, proste co je zrovna potreba. Na druhe strane jsou muzsti, jejich vetsina neustale jekde postava a polehava, popiji caj a pokuruje bidiska. Techto obrazku je zde videt opravdu spousta. Na obed jsme se vratili opet do vesnice, kde jsme spali, spakovali veci a vydali se na cestu zpet. Uzili jsme si opravdu moc srandy. Kdyz jsme prisli na Top Station, nekteri sli jeste s Manem na dalsi prochazku, my se rozhodli pro view point a zapad slunce. Pote zpet k Manovi domu. Byl nam pridelen pokoj se dvema postelemi. Na stole lezel Lonely Planet, stejny jako mame my. Myslela jsem, ze je to nekoho z decek. Zalistovala jsem a narazila na nejake poznamky. Cumela jsem na to jako didin, bylo to v cestine. V pokoji byli jeste batohy a kytara... Za chvili byla zahada rozlustena. Potkali jsme se v sichni v mistni boude na veceri a bylo nas o dva vic - dva Cesi, kteri se ubytovali u Manovi rodiny. Byla dobra nalada, a tak se rozdelal ohen, my vyndali merunkovici, kterou jsme meli jeste z domu, zahralo se na kytaru a Mano samozrejme nezklamal. Bavil nas cele dva dny a ani ted nezustal pozadu. Odkryl svuj umelecky talent a slozil odu na nas trip a celkove o Nas u Mana. Vznikla neskutecna pisen "Coming song", Mano "hral" na kytaru a zpival: People coming, Mano trekking, elephant coming, people moving, big sound elephant, elephant coming, people dead, full people eating, sleeping, people coming, elephant coming, tiger coming..... Proste fraze, ktere mu jeho anglictina dovolovala a kterymi nas krmil cele dva dny. My jsme se rezali jak o zivot, byla to neskutecna sranda. Proste nas MANO. Viki ma zaznam, tak doufam, ze se k nam mailem dostane.
Foto s mistnimi v cajovne v horach
Foto slizke ale dobre ovoce
Foto cajometr
Foto stozar do ktereho jsem se zakoukal. Zvedavost.
Foto deti
Foto svacina. Ovocna rajcata, uvnitr krvava a prijemne kyselosladounka.
Foto louceni ve vesnici
Foto Prya.
Foto podvecerni caj
31.01.2009 Mano nam slibuje jeep v 8.00, ktery nejede. Tak tedy v 8.30, ten je zase plny. Pote pry jeste tri jeepy. No, vzdavame to. Jsme smireni s autobusem v 10.00. Nakonec nas opravdu nabira jeep, ale diky rozbite radici pace (nemuze tam zaradit rychlost, takze do kopce jedeme na jednicku, z kopce je to dobry, hlavne neztratit rychlost, trochu se bojim, zatacky rezeme zpusobem, ze kazdou chvili vidim jeep prevraceny na boku) dojizdime do Munnaru skoro ve stejny cas jako autobus. Rozhodli jsme se zbavit karimatek, ktere nam v batozih zabiraji misto a ktere pravdepodobne nebudeme potrebovat. Jdeme na postu s virou, ze nam pomohou balik zabalit. Vse je mozne, akorat musime za krejcim do kramku. Krejci zacina balit nase karimatky a balicek eukalyptu a my nestacime zirat. Bali to do pruhledne latky a my ho zastavujeme a snazime se mu vysvetlit, ze tohle cestu do Evropy proste nemuze prezit ani nahodou. Po delsi chvili pochopi, o co nam jde, nekam zmizi a za chvili se opet objevi, tentokrat s kartonem. Jupi! Cely proces baleni je popravde receno trochu o nervy. A tak Peta vstupuje do hry a pomaha nase veci vmestnat do kartonu. Karton zalepen, ale to vidime, ze to jeste nebylo vsechno. Zase nekdo nekam odbiha, pak pribiha. Nasi krabici ceka jeste latkovy prebal. Krejci bere miry, striha, sije... Nemuzeme tomu uverit. Z desetiminutove cinnosti se stava hodinova akce, a tak Peta skoci do nedalekeho obchudku a kupuje obed, bastime a krejci porad sije a sije. Nuz, vysledek je opravdu pekny a precizni. Jeste trochu peceticiho vosku kolem svu a hura na postu. Za cele baleni jsme zaplatili 160 rupek. 60 za praci, 80 za latku a ta nejsrandovnejsi polozka delala 20 rupek za karton od vody :-) Trochu jsme tomu nemohli uverit, ale bylo to opravdu tak. Indove proste dokazi prodat uplne vse. Na poste to taky jeste trvalo, v zaveru to stalo 950 rupek. Vse hotovo v 12.45. Ptame se na bus do Kumily, ktery, jak zjistujeme, odjizdi v 13.15 ze zastavky od posty. Parada. Do Kumily prijizdime po seste vecer. Hned na nadrazi nas odchytava mlady Ind a vede nas do hotelu. Ukazuje nam tri pokoje v ruznych homestayich, volime ten treti, uprostred lesa, a ukecavame to na 300 rupek. Bydlime, pijeme caj a je nam fajn.
.jpg){kind=link}
.jpg){kind=link}
Následující příspěvek
Předchozí příspěvek