18. 01. 2009 - Jaipur to Pushkar
18.01.2009 vstavame, balime a vyrazime dal. Na recepci doplacime jednu noc a hrneme se na tuk tuka. K nasemu prekvapeni ale zadny pred hotelem nestoji. Jdeme tedy na ulici, prazdna ulice. To jsme jeste nevideli. Uvedomujeme si, ze je nedele. Jaky nadherny klid. Nastesti se primota riksa a my mu davame praci. Nasoukame se na riksu, batohy jako dalsi spolucestujici a jede se. Jizda riksou je vlastne strasne prijemna. Sice pomala, ale kazdym slapnutim do pedalu se bezpecne blizime k cili a riksak se nikdy na nic nepta. Vlastne si ted uvedomuji, jak jsem si na riksi psychicky odpocal. Autobus do Ajmeru je jiz pristaven. Kupujeme listky za 170 rupii, davame batohy do "ulozneho prostoru" za 20 rupek a usedame. Autobus je sice stary a otluceny, ale v zadnem pripade ne nepohodlny. Cesta trva 2.5 hodiny. V Ajmeru bez problemu nachazime spoj do Pushkaru. Kupuji jizdenky za 18 rupii, neuveritelna cena (7,50 Kc za oba), a starickym autobusem vyjizdime na pulhodinovou cestu, behem ktere musime prejet nevysoke sedlo Hadi hory, za niz se nachazi Pushkar. Hned v autobuse jsme si domluvili hotel Shree Palace. Pekny, cisty a za velice slusnou cenu 200 rupii, s vyhledem na mestecko. V hotelove restauraci na strese si davame skvely pozdni obed a kochame se vyhledem na okolni kopce a mestecko pod nami. Slunicko krasne hreje, odpocivame. Pushkar ma asi 15 tisic obyvatel a je situovany u posvatneho jezera, ktere obklopuji chramy. Cela tato scenerie je vklinena do nevysokeho pohori. Pekne a na indicke pomery klidne misto.V ulickach a hlavne v te kolem jezera je nespocet obchudku snad se vsim. Lovnou zveri je tu samozrejme turista, i kdyz lov neni tak agresivni jako ve velkych mestech. Je opravdu potreba se radne obrnit a neustoupit. Jinak nebohemu turistovi nezbyde nic jineho nez prolezat kramek po kramku, coz by tady zabralo asi tyden, a vsechny sve penize by rozdal nebo nahazel do "donation box", coz by tady zabralo asi nekoli minut. Pomalu obchazime jezero, v dalce slysime hudbu. V restauraci s vyhledem na vodu nam pripravili nevalny caj a skvely dzus z cerstveho ananasu. Zapada slunce a pred nas na zem si seda deda s jakymsi strunnym nastrojem a malou divenkou.Deda hraje a spolecne s divenkou se stridaji ve zpivani. Pekna chvile. Oba si urcite par desitek nasich rupii zaslouzi. Divence jsem dal take zvejkacky, ktere jsem mel jeste z Gatwicku. Prochazime nocni ulici plnou stanku. Koncentrace turistu je vyssi nez obvykle. Je to male mestecko. Probehne kolem nas particka malych holek a jedna se otoci, usmeje se a zamava nam. Je to ta, co dnes dostala zvejkacky. Vecerni papaya
19.01.2009 nejklidnejsi den, co jsme za celou dobu v Indii zatim zazili. Po snidani v hotelu jsme prosli vesnici smerem ke kopci (na fotce ten v dalce se ostre tycici), na kterem se tyci Savitri Temple. Primo pod kopcem nam stara pani prodala obetiny - vonne tycinky a cukrove kulicky a my se vydali na vyslap. Bylo to moc prijemne. Ticho, klid, pohoda, na vrcholku par opic, jedna y nich, ta nejvetsi, malem vzala Petovi batoh. Peta na nu hukl a ona se lekla, uskocila a priblble na nas koukala. Pred templem jsme potkali a vyfotili se s poutniky, kteri prisli z druhe strany kopce. Zuli jsme boty a sli jsme do chramu. Obetovali jsme kulicky a tycinky, odpocali si a zpet dolu. Chteli jsme jit jeste do Brahma Templu, kvuli kteremu sem hlavne vsichni jezdi. Ale kdyz jsme videli tu turistickou masaz, smirili jsme se s tim, ze tento chram zevnitr neuvidime. Sli jsme zpet na hotel, vyprali velke pradlo, dali dobry obed a pak hura na dalsi kopec. Take byl nahore maly templik, nekdo v nem spal, videli jsme nohy, ale dovnitr jsme nesli. Pak jeste mala prochazka do krajiny, babky sbirajici vetve a chrasti. Dnesni den byl znamkou krasneho ticha.
Následující příspěvek
Předchozí příspěvek